Závěr sezony ETCC cestovních vozů se konal na slavném městském okruhu v Italské Imole. Závodníci se rádi převezou na místo boje pohodlně a samozřejmě i s rodinou a já to neudělal jinak. Jako ambasador Peugeotu Kopecký mám nějaké povinnosti, ale také nějaká privilegia a díky tomu jsme já, Mikuláš a moje žena osedlali, zhruba týden před oficiálním uvedením v ČR, Travellera a hurá na pořádnou štreku.

Auto mělo před sebou stovky kilometrů a nás bylo jenom 2 a ½, tak jsme jednoduchým šmahem vyhodili prostřední řadu sedadel, udělali si obytné náměstíčko a hurá směr Autodromo Enzo e Dino Ferrari.

Nejčko k Travelleru a jeho výbavičce. Peugeot dal do této dodávky nejmodernější techniku a tedy vedle již obligátního stop startu, například hlídání mrtvého úhlu, hlídání vyjetí z pruhu, hlídání řidiče zdali nechrupe, apod. Pohodlí zajištují kůží potažené a elektricky ovládané křesla s třístupňovým výhřevem vašeho pozadí.

Palubní desce dominoval displej prvních televizí a pod ním ovladač automatu. Ovladač sice nevyjíždí při probuzení vozu k životu, ale i tak vám připomene premiovku z Britanie. Převodovku ovládáte skrze kolečko na poloostrově, který mě tlačil do kolena. Volant, také potažený volkem, menší jak ve Fiatu 500, je skvělej. Prostoru všemi směry dosti, bez bolesti. Světlo v interiéru zajištují panorama okénka jako v lodi. Pohodlí nástupu a výstupu zajistily boční elektricky posuvné dveře, které jdou ovládat jak z klíčku, tak z 2.řady, tak z místa řidiče, případně s plnýma rukama i nohama díky Handsfree ovládání. To je vychytávka, která sbírá velké plusové body. Náš Mikuláš se díky těmto dveřím stal po dobu výletu stevardem.

Pod kapotou, jak jinak, naftička. V našem případě dvoulitr se 180 koníky. Auto nemá problém držet nepovolenou rychlost a ani se nezadýchá. Podle mě není vhodné usuzovat o spotřebě, neb mi narostly velké a těžké nohy a navíc už jsem se viděl na okruhu. Ovšem myslím, že po zajetí bude auto nárokovat cca 7 litérků. Ohledně designu je to těžký. Když se to líbí mně, neznamená to, že se to bude líbit všem. Dle mého úsudku, kola dělají auto a tady se na to nějak zapomnělo. To je asi tak všechno. Ovšem pozor, frantíci se toho nikdy nebáli a co je nyní takto, nemusí tak být napořád.

Co je důležité, že se to auto dobře řídí, což potvrdila také moje žena. Nedělalo jí vrásky jezdit s Travellerem do práce, do centra města a parkovat. To je jasná známka toho, že takto naspecifikované auto patří rodině. Je luxusní, dobře udělaný a vaše děti ho budou, stejně jako náš Mikuláš, milovat. Nevím dáli se říct, že jeho konkurencí jsou Multivan nebo Véčko, ale pokud byste se rozhodovali které z těch tří, tak vězte, že pří shodné výbavě a výkonu a tudíž užitné hodnotě, bude tenhle krasavec se lvem ve znaku minimálně o půl míče levnější.

Jelikož jsme tento model shledali jako vhodný na delší cestování, vrátili jsme se do Travellera ještě jednou a to bylo teprve nedávno, když už se začal prodávat jako housky na krámě. Vyjeli jsme si s ním na advent do Dráždan v den, kdy se město rozrostlo o více jak 100 000 návštěvníků, kteří stejně jako mi kráčeli za obří štolou a hrnkem Glühwein. Ať to byla Italská Imola, nebo adventní Drážďany, všude nás Traveller vezl bez jediného zaváhání a jsem si jist, že to tak případně udělá i vám.

Spotřeba naprosto druhotná, neb je mizivá. Kufr vám stačí, boha jeho, co byste chtěli všechno vozit? Nešetřete na velikosti kol, neb kola dělají auto a máte doma auto, které je nejen přitažlivé a originální, ale i schopné, bezpečné a zábavné.

S úctou a pokorou,

Váš Pežoťák Lukáš

Chcete se dozvědět více? Pošlete nám poptávku nebo dotaz.

Poslat zprávu